OK1VKA

a také OK1KOL

English version:

Otec se narodil v roce 1933 v Předhradí, asi 7 km na jih od Poděbrad. Vyučil se spojovacím mechanikem a na vojně byl přidělen ke spojařům. Po návratu z vojenské služby se stal členem poděbradské kolektivky OK1KKJ, kde získal v roce 1953 posluchačské číslo. Koncem padesátých let se začaly dělat první pokusy se spojením odrazem od polární záře a on byl u toho jako posluchač, později jako aktivní amatér. Tam začalo jeho zaměření na VKV.

V roce 1959 se oženil a přestěhoval do Radimi, do našeho domu. Zúčastnil se mnoha závodů z kopců Středních Čech. Později se stal členem radiklubu OK1KTC - Chotutice(obec sousedící s Radimí). Když tato kolektivka dostala výpověď ze svých prostor v místní malé továrně, většina členů založila v Radimi v roce 1975 novou klubovou stanici OK1KOL. Otec se stal jejím prvním předsedou a vedoucím operátorem.

Jeho radioamatérský život je od této chvíle svázán s OK1KOL a tak se zde musím rozepsat i o klubu.

Hlavním těžištěm práce radimského klubu se stala práce na VKV a rádiový orientační běh(ARDF). Otec a několik dalších členů klubu o víkendech objíždělo s mladými kluky místní závody a podílelo se na nich jako rozhodčí. V klubu vyrostlo několik výborných závodníků v mládežnických kategoriích. Za všechny musím jmenovat Petra Majora, který začal vyhrávat krajské závody a právem byl nominován do širšího reprezentačního výběru České republiky. Bohužel narazili na závist dvouch zavedených center ARDF v kraji, kde nemohli přenést přes srdce, že jim leze do zelí někdo z nějaké vsi u Kolína. Různými administrativními podrazy a levárnami otrávili klukům tento sport.
Díky úspěchům v ARDF, množství mladých operátorů a slušným výsledkům při VKV závodech(zvláště Polní den mládeže) jsme získali tehdy výborné zařízení FT225RD. Začali jsme jezdit všechny VKV závody. Byla jsme dobrá parta a užili jsme si i srandu. Přihlasilo se hodně nových členů a dost z nich získalo vlastní koncesi(tehdy to byl dlouhý proces podmíněný několika posudky a schválením na mnoha místech). Z těchto nových členů musím zmínit Bohouše Čerycha, který se k nám přihlásil po návratu z vojny, jako skvělý telegrafista a učitel cw. Naučil u nás snad 10 lidí morse a brzy měl dostat svoji koncesi. Zemřel při rutinní opravě vlakového trolejového vedení. Zachránil svého kolegu a při pokusu zachránit dalšího, sám zahynul.
Klub se prakticky rozpadl v roce 1990. Několik členů odešlo a restituent nám předepsal takové nájemné, že jsme se museli vystěhovat a nové prostory jsme už nesehnali.

Otec se závodů po založení OK1KOL pod svojí značkou zúčastňoval málo, neboť je jezdil pod klubem. Zakládal si na tom, že nevynechal jediný Polní den. A vždy na kopci. Ať už sám, s klubem nebo později se mnou. Jinak pracoval hlavně na 144MHz všemi druhy provozu a různými druhy šíření. Jeho nejoblíbenější spojení byla odrazem od polární záře. Tam se mu dařilo, neboť naše qth je do severních směrů lehce nadprůměrné, zato do jižních a na západ špatné. Tropo podmínky na jih a západ jsou zde skoro nevyužitelné. Přesto se mu podařilo pracovat s 250 čtverci(bez MS).Na KV vysílal příležitostně s QRP a QRPP a pracoval asi se 100 zeměmi na všech kontinentech.

Troufám si říci, že objevil v 60-tých a 70-tých letech pro VKV amatéry několik, na první pohled nenápadných kopců, mezi Sázavou a Polabím. Jeho poznatky nyní stavbou svých stožárů potvrdili mobilní operátoři. Experimentoval s různými typy antén a dařilo se mu. Naučil vysílat několik koncesionářů, předal jim mnoho z oprátorské zručnosti a hlavně dbal na dodržování hamspiritu.

Zemřel po marném boji s pozdě objeveným zhoubným nádorem dne 3.10.2001, právě když dvoumetr byl plný typických syčivých signálů polární záře.

[top]   Home page