Jak jsem se stal radioamatérem.

English version:

Můj otec OK1VKA byl amatér a spoluzaložil v Radimi klubovou stanici OK1KOL a chodil do ní i můj bratr, takže už od dětství jsem měl rádia kolem sebe. Otec občas dával k dobrému, jak se balil na Polní den a já mu chtěl v pěti letech pomáhat. V té době se zařízení ještě stavěla doma a skládala se z několika "bedýnek". Popadl jsem jednu krabičku a nesl ji do garáže k autu. Otce to vyděsilo a řekl ať ji opatrně položím v garáži na ponk. Když pak na kopci postavil anténu, stan a začal sestavovat zařízení, zjistil, že mu něco důležitého chybí. Závod odjel, ale žádná sláva to nebyla.

Začal jsem chodit do kolektivky, dostal posluchačské číslo, udělal zkoušky RO a mohl vysílat pod dohledem pod klubovou značkou na VKV. Poslouchal jsem doma otce při provozu, udělal jsem pár spojení při Provozních aktivech a o velkých závodech jsem často seděl u seznamu spojení (tenkrát se deníky a seznam spojení psaly na papír). Po závodě jsme s otcem na mapách měřili vzdálenosti(1km=1bod).

Začal jsem intenzivně poslouchat na KV a v 15-ti letech dostal mládežnickou koncesi OL1VKA. Mohl jsem jen na VKV a maximální povolený výkon byl 10W, takže žádné velké DX jsem nedělal. Několik se jich povedlo odrazem od ES vrstvy a pár od Aurory. V klubu jsem už jezdil všechny závody a největším úspěchem bylo naše 7. místo v Polním dnu mládeže.

V té době mne začal zajímat digitální provoz. Tenkrát to byl jen dálnopis RTTY. Do klubu jeden člen přivezl mechanický dálnopis. Postavil jsem konvertor a zkusil něco chytit. Výsledkem byl vždy jen obrovský hluk a spousta papíru potištěného nesmysly. Další pokus jsem udělal s počítačem ATARI 800 a novým konvertorem. Po několika hodinách se mi konečně podařilo dekódovat první spojení a později odposlouchat přes 40 zemí DXCC na RTTY.

V roce 1990 jsem udělal zkoušky na třídu D a získal značku OK1UAK. S tou jsem mohl jen na pásma od 144MHz a výše s 25W výkonu. Později bylo povoleno 100W. Začal jsem "lovit" čtverce na dvoumetru, ale pak se to zákonitě zaseklo.

Slyšel a četl jsem o spojeních odrazem od stop meteorů. Zkusil jsem o Perseidách v roce 1992, zda uslyším alespoň nějaký odraz a jak to vůbec vypadá. Ke svému překvapení jsem slyšel několik DX stanic a dokonce udělal 2 spojení. V roce 1998 se objevil dobrý sw pro příjem a vysílání vysokou rychlostí cw. Teď to začalo být opravdu zajímavé. Nejen na KV se pořádají expedice. Tam do vzácných zemí, zde do čtverců. V té době nás opravdu aktivně jezdilo z Čech přes MS nejvýše 5 a tak bylo rušení minimální. Po odstěhování do Náchoda jsem návštěvy do Radimi časoval i podle expedic či meteorických rojů.

V roce 2001 nastoupilo WSJT a to už je trochu o něčem jiném. Princip šíření je stejný, ale efektivita mnohonásobně vyšší a signál detekuje jen počítač. Přes MS se dá nyní pracovat skoro kdykoliv a na větší vzdálenosti. Před Vánoci 2004 počítač k mému překvapení rozluštil i signály odražené od měsíce. Na jaře 2005 jsem udělal 4 EME QSO. Jde to i s malým výkonem, ale potřebuji lepší přijímač.

Po narození dcery mám času mnohonásobně méně a tak se soustřeďuji na expedice a větší roje.

Od září roku 2006 jsem konečně vyjel na KV. Používám FT897 s výkonem 100W a doma vyrobenou anténu Windom o délce 40.5m, ale mám ji jen 6-7m nad zemí, což je velmi málo. Zároveň jsem si změnil značku na OK5TK, což se protistanicím podstatně lépe čte. [top]   Home page